Cibule

Cibule

Je to zelenina, která obsahuje velké množství antibiotických látek fytoncidů. Má bohaté využití v kuchyni i v lidovém léčitelství. Látky s fytoncidními účinky působí ozdravně na střevní mikroflóru, žaludek, střeva, játra a žluč. Zvyšují sekreci žaludečníchšťáv, podporují trávení tuků a vylučování cukrů. Pročišťují ledviny, močové cesty a usnadňují odchod moče. Podporují činnostsrdce a pomáhají “čistit” srdeční věnčité cévy a tepny. Umožňujítím snadnější oběh krve a dokonalejší zásobování orgánůživinami a kyslíkem. Snižují hladinu cholesterolu, vysokýkrevní tlak, brání tvorbě sraženin. Cibule je i výbornýmpodpůrným prostředkem při léčení angín a nachlazení.
 
Cibule je nejběžnějším druhem zeleniny, bez níž se neobejdesnad žádná kuchyně. Použití cibule v kuchyni je opravdu všestranné. Přidává se do polévek, je nedílnou součástí většiny omáček, používá se při pečení masa, do salátů, pomazánek, zapékaných npokrmů. Můžeme ji plnit i smažit. Na trhu je dnes cibule dostatečně široký výběr, takže můžeme bez problémů vybrat vhodný druh. Také její uskladnění nečiní žádné problémy. Stačí pro ni najít chladnější místo v suchu a s přístupem vzduchu. Takto uskladněná vydrží prakticky celou zimu.
 
Cibule je výživná, dodává minerály, všeobecně stimuluje, vyvažuječinnost žláz, je antiseptická, a dokonce i afrodisiakální. Obsahujeřadu důležitých minerálů a jejich solí (síru, fosfor, vápník, železo, zinek, mangan, jód, sodík, draslík, magnesium, vápník). Z vitamínů jsou v cibuli obsaženy provitamín A, dále vitamíny B1, B2, B3 avitamín C.
 
Pochází ze západní Asie - z Pákistánu, Afganistánu a Iránu. Prokazatelněji pěstovali staří Sumerové už čtyři tisíce let před našímletopočtem. Vedle chleba byla hlavní potravou dělníků při stavběegyptských pyramid. Existují dva hlavní typy cibule (mírně a silněostrý) a dva tvary (kulatý či oválný). Cibule je k dispozici pocelý rok. Pojídá se syrová, vařená, dušená, smažená a je součástímnoha pokrmů. Existuje řada cibulových druhů.

Cibule španělská

Pochází ze střední Asie a dnes se pěstuje na celém světě. Narozdíl od většiny bílých cibulí není ostrá a dá se skladovat. Pocelý rok může být k dispozici čerstvá i sušená.

Italská červená cibule

(podlouhlejší tvar)
se pěstuje na mnoha místech. Jde o podlouhlý, málo ostrý až sladký typ cibule. Za syrova tence nakrájená na kolečka vynikne jako atraktivní obloha studených i teplých pokrmů. Vařením se červená barva ztrácí. Necháme-li ji dlouho ležet nakrájenou, hořkne.

Cibulky k nakládání

Malé právě vyvinuté cibulky jsou ideální pro nakládání. Jsouvhodné i k tepelné úpravě například do omáček.

Jarní cibule

Sklízí se mladá s natí, dokud je jemná a než se vytvoří cibule. Jek dostání od zimy do léta a používá se čerstvá na oblohy, přílohy a do salátů.

Cibule perlovka

Vytváří drobné, bílé, lesklé cibulky, odtud také název. Používá sejako lahůdková zelenina hlavně v konzervárenském průmyslu. Je málo trvanlivá, proto se obvykle nakládá do nálevu.

Cibule zimní

(sečka, ošlejch neboli cibule sibiřská)
Tato cibule se rozšířila do ostatních částí světa z Číny, kde sepěstovala už kolem roku 2 000 před naším letopočtem. DoEvropy se dostala až v 16. století přes Rusko. Proto se jí také častoříká sibiřská cibule. Má řadu typů - čínský, japonský, egyptský,ale především ruský. Má křehké a jemné listy. Cibulky jsou drobné,protáhlé a rostou v trsech. Je to vytrvalá, mrazuvzdorná rostlina(pomalu roste i pod sněhem) s vysokým obsahem vitamínuC. I když se vyznačuje výbornými vlastnostmi, není její pěstováníu nás dosud mnoho rozšířeno. Zužitkovává se hlavně řezaná nať,jejíž chuť je velmi jemná, obsahuje mnoho vitamínu C (90 - 130mg na 100 g hmoty) a je ranější a chutnější než pažitka, neboťlisty mají méně vlákniny. Několik trsů této hodnotné zeleniny bynemělo chybět na žádné zahrádce. Přidáváme ji drobně sekanoudo polévek nebo jako čerstvou přílohu k jídlům z mletého masa či k rožněným masům, do salátů, sypeme ji na brambory a rýži.Hodí se i na pomazánky, zvláště z tvarohu či brynzy, je velmi nchutná i na chléb s máslem. Můžeme ji upotřebit po celý rok, nobdobně jako pórek.

Velká červená cibule

(kulatá)
Má příjemnou, často až sladkou chuť. Pojídá se syrová v salátech, vaří se a peče jako zelenina nebo se používá k ochucení polévek, omáček a dušených pokrmů.

Cibule šalotka

(množilka)
Má ostřejší chuť a používá se zejména v ruské, americké a francouzské kuchyni. Ve Francii se používá ve třech odrůdách: šedé, růžové a zlatohnědé. Ve starověku nebyla známa a její původ je nejistý. Je bohatým zdrojem vitamínů C, B i provitamínu A, obsahuje látky s dezinfekčním účinkem. Využívá se i nať. Na trhu je k dostání hlavně v létě a na podzim. Přidává se zejména do omáček. Z jedné cibule během krátkého vegetačního období vyroste trs cibulí téže velikosti. Je velmi trvanlivá, při dobrém nuskladnění vydrží až dva roky.