Zelí bílé

Zelí bílé

První zprávy o jeho pěstování pocházejí z antického období ze Středomoří, kdy už byly známy i jeho různé formy. Konzumuje se jak v čerstvém stavu (saláty), tak i tepelně upravené nebo kysané. V moderní výživě klesá konzum tepelně upraveného zelí ve prospěch čerstvých salátů. Obliba velmi zdravého kysaného zelí se zachovává v německy mluvících zemích i u jejich sousedů, včetně ČR. Existuje mnoho druhů a odrůd zelí a podle období sklizně je dále dělíme na jarní, letní, podzimní a zimní odrůdy. Tato košťálovina, která je na trhu běžně k dostání, je nejen nejoblíbenější zeleninou u nás, ale v celé střední Evropě. Vždyť nás zásobuje, a to hlavně v zimních měsících, důležitým vitamínem C. Obsahuje také vitamíny skupiny B, K, PP a mnoho nerostných látek, pro které bychom měli této chutné zeleniny využívat co nejvíce.

Látky:

Zelí působí dieteticky, podporuje trávení. Velký zdravotní význam má kysané zelí svým obsahem vitamínu C, antivředového faktoru, kyseliny mléčné a řady dalších cenných látek. Pojídání zelí bývá považováno za prevenci rakoviny trávícího ústrojí. Zelí podporuje imunitní systém a zabíjí nežádoucí bakterie.

Nutriční hodnota:

V čerstvém stavu obsahuje 8,2% sušiny, 1,6% bílkovin, 0,3% tuku, 3,1% hrubé vlákniny, 6% glycidů, 0,67% popelovin. Z minerálních látek obsahuje 530 mg Ca, 8,9 mg Fe, 220 mg Na, 160 mg Mg, 270 mg P, 2300 mg K, 1,9 mg Zn, 650 mg S. 1000 g -1. Z vitamínů 550 mg C, 4 mg E, 3mg B12, 1,5 mg B6, 3 mg B 12.

Hlávkové zelí

konzumní část , hlávka, vzniká svinováním listů na internodiích zkracovaných směrem nahoru. Tvar hlávky je kulatý, plochý i kuželovitý s řadou přechodných tvarů. široké geografické rozšíření přispělo ke vzniku vyhraněných typů. Mnohé z nich se podílely na vyšlechtění současných hybridních odrůd.

Červené zelí

se obvykle vaří s octem, aby se zachovala jeho barva. Často se podává ke zvěřině. Také se běžně nakládá. Nizozemci, Dánové a švýcaři ho dusí s jablky a kořením. Syrové zelí je barevným zpestřením oblohy a salátů.

Bílé zelí

se výborně skladuje, protože dlouho vydrží. Křehké a pevné hlávky se dobře strouhají zasyrova na salát nebo pro přípravu kvašeného (kysaného) zelí.

Použití v kuchyni

Tradiční úprava zelí je vaření a dušení. Zelí takto tepelně zpracováváme co nejkratší dobu a v co nejmenším množství vody, aby nedošlo ke ztrátě živin a vitamínů. Nakrouhané nebo na nudličky nakrájené zelí pojídáme i syrové v různých salátech.V Čechách a v Polsku je velmi oblíbená následující úprava červeného zelí s výraznou chutí: Jemně nakrájené červené hlávkové zelí položíme na plastový cedník, posypeme solí a necháme asi 15 minut odležet. Pak ho důkladně propláchneme studenou vodou. Zelí přendáme do kastrolu se silným dnem a velmi zvolna dušením přivedeme do varu. Pak zelí necháme v plastovém cedníku okapat a udržujeme jej v jiné nádobě teplé. Okapanou šťávu si ponecháme. Na rozehřáté plotýnce si připravíme z hladké mouky a másla jíšku, kterou smažíme asi 2 minuty. Z jíšky a odkapané šťávy si vytvoříme hustou omáčku. Hotové zelí zalijeme touto omáčkou, směs osolíme, opepříme čerstvě namletým černým pepřem, přidáme červené víno, trošku cukru, rozemletý hřebíček a špetku skořice. Všechno dobře za tepla promícháme a odstavíme na sporáku asi na 5 minut, poté teplé podáváme. Pravděpodobně jedno z nejoblíbenějších jídel irské kuchyně je Colcannon: Uvařené a oloupané brambory rozmačkáme a okořeníme čerstvě namletým černým pepřem a solí, přidáme na kolečka nakrájený a v trošce mléka uvařený pórek i se šťávou, ve které se vařil, ke směsi přidáme jemně nakrájené a uvařené bílé hlávkové zelí a vše na mírném ohni promícháme. Směs nandáme na předem nahřáté talíře a uprostřed každé porce uděláme důlek pro vložení lžíce másla. Pokrm podáváme okamžitě, ještě horký.